Ida Kelarová je jednou z nejrespektovanějších romských zpěvaček a každá její nová nahrávka je událostí pro všechny, kteří mají rádi nejen romskou muziku, ale také jazz. Ida Kelarová se v poslední době, spolu se svým partnerem Desideriusem Duždou, věnuje « skrýt následující
propojení živelné romské hudby a klasického jazzu. Aven Bachtale je novou nahrávkou Idy Kelarové a Desideriuse Duždy, kde za podpory svého vynikajícího bandu Jazz Famelija dokazují vytříbený cit pro nalezení rovnováhy a mezi romskou muzikou a jazzem. Emocionální zážitek průzračného muzikantství.

Když zpívám, cítím radost. Radost vnímám jako veliký dar. Věřím tomu, že lidská tvořivost ji může během života přetvářet, rozvíjet, zhodnocovat a naše duše ji dokáže povýšit v umění.

Nové album Aven Bachtale, na kterém se sešlo množství vynikajících muzikantů, je v pevné režii Idy Kelarové Svojí intuicí a citem vede kapelu od pomalých a smutných skladeb až k závěrečným čardášům. Její schopnost otevřít svoje srdce a vložit všechny svoje emoce do hlasu je již pověstná. Emoce a jejich odkazy jsou schopny oslovit i toho, kdo nerozumí textům v romštině a podělit se s ním o pocity vlastní každému člověku. „Vyzkoušela jsem toho v muzice hodně - od klasické hudby, lidovek, různých ethno projektů, rocku, folku, až po romské písně, jež mě oslovily nejvíce a nejhlouběji. Tyto krásné melodické a harmonické písně a vícehlasy jsem měla vždy chuť zazpívat tak nějak jazzově, přestože jsem se jazzu nikdy nevěnovala. Co se týče projevu a energie, tak skladba dostane grády, které mě docela u "strojově "přesného jazzu chybí.“ Velkou oporou Idě Kelarové je při plnění „jazzové mise“ je Desiderius Dužda, který napsal a složil více než skladeb z alba. Skladby jsou napsány Idě přímo „na tělo“ a dávají vyniknout jejímu boihatému hlasu i jejímu umění emocionálně skladbu procítit.

Aven Bachtale se nahrávalo ve vídeňském studiu „DUKATTON“, album disponuje krásným čistým zvukem, ale důvod k nahrávaní v zahraničí byl spíše praktický. „Pro naše hudebníky, kteří jsou převážně ze Slovenské republiky to je kousek, cenově to vyšlo levněji než u nás a navíc jsme potřebovali akustický klavír, který u nás v nahrávacích studiích většinou nevlastní v takové kvalitě.“