"Zabíjačka" patří k dalšímu významnému programu alternativní kapely Extempore, který byl realizován v roce 1978, již plně pod taktovkou M.Chadimy a absorboval novovlné a punkové vlivy. Na CD vydavatelství BlackPoint vychází remasterovaná verze živého záznamu derniéry programu « skrýt následující
z června 1979. Skladba má cca čtyřicet minut, což je tak akorát, booklet CD má standardní vzhled "archivní" edice tohoto vydavatelství.

Program monotematicky zpracovává téma vesnické zabíjačky. Začíná příjezdem hostů, kteří se těší na žranici zadarmo, pouze pantáta si stýská nad jejich nenažraností. V průběhu zabíjačky řezník-alkoholik omylem podřízne sebe místo prasete, ale hospodář se nerozpakuje a nacpe hosty masem lidským - pokrytecky se brání tím, to byl "špína chlap, krad a nikdo ho neměl rád." Text se nesnaží nějak moralizovat, spíše se zaměřuje na každodenní otupělost. Hudebně se kapela již oprostila od vlivů jazzrocku a blues a posunula se směrem k novovlné a alternativní podobě. Nástrojové obsazení se prakticky nezměnilo, klasické rockové nástroje doplňují perkuse, saxofon a vibrafon.

Úvodní overturu zahajuje skoro apokalyptický saxofon, záhy střídaný jemným vibrafonem (zřejmě s perkusemi), abychom se vrátili k saxofonu, běsnícímu nad jednoduchým rockovým základem. Poté následuje "Příjezd hostů", klasičtější rocková skladba se zpěvem, cítíme ale, že je součástí delšího programu, v němž hudba odpovídá ději a dokresluje ho. Závěr této části opět patří perkusím (a vibrafonu?) se saxofonem a slyšíme táhlou a pomalejší variaci skladby, která plynule přechází ve "Chvalozpěv na prase", kde převažují saxofonová sóla a/nebo free pasáže nad poklidnější, spíše temně rockovou hudbou. Prostor dostanou samozřejmě i kytary nebo basa, skvělé je třeba oživení kytarovým motivem cca v půlce, s perkusemi a zajímavou basou. Další osvěžení přináší mezihry na vibrafon, které kontrastují se zbytkem nahrávky a přináší změnu nálady i atmosféry. Zmíněné táhlé části občas přerušují krátké, energické pasáže, připomínající podobné pasáže z "Milé čtyř viselců". Tento "Chvalozpěv na prase", skoro patnáctiminutová skladba, kontrastuje s následnou "Vepřovou zpovědí" - prase chce žít a dobře se mít, ne sloužit jako potrava lidí a tak zní celá skladba spíše písničkově přímočařeji, ale přitom ostřeji a rockověji.

"Zabíjení" začíná opět vibrafonem, ke kterému se pomalu přidávají kytary a začátek skladby je pomalý a teskný, celá skladba tak předznamenává temné skladby pozdějšího MCH Bandu. I přes temnost je skladba místy celkem expresivní - však také popisuje moment, kdy řezník omylem vrazí nůž do svého břicha. Ke konci dostane prostor jak běsnící saxofon, tak skoro repetativní až minimalistický rockový základ. Závěrečná katarze, kdy se hosté dozví, co se vlastně stalo, je popsána v ostřejší skladbě "Žranice", která trvá dvě a půl minuty, což je celkem nepoměr ke stopáži zbytku. Je to taková naštvaná věc, která možná i symbolizuje uvolnění po předchozích, složitějších kompozicích.

Na nahrávce, která vlastně obsahuje z dnešního pohledu nekonfliktní dobovou hudbu dostávají velký prostor saxofonová sóla a free části, což je jeden z charakteristických prvků kapely. Nechci aby to vypadalo, že nějak vyzvedávám Chadimův saxofon, ale jde zkrátka o moment, který je pro kapelu charakteristický. Také si lze všimnout jisté "formálnosti" kompozic, které obsahují téma, improvizaci nebo spíš free část a zopakování tématu, čemuž jsou přizpůsobeny i zpěvy, které zabírají minimální část skladby a jsou následovány dlouhou instrumentální částí, pozdější skladby MCH Bandu opět tento přístup dále rozvádějí. Pro posluchače je ale dobré to, že i když se dostáváme třeba k minimalismu nebo avantgardě, tak vždy s ohledem na poslouchatelnost, vždy je v základu použit rockový přístup, zkrátka se nekonají žádné experimenty za každou cenu. Tím nemyslím nějaké ústupky posluchači, spíše to, že vždy převažuje hudební přístup nad experimentálním.

CD obsahuje jako bonus 10 punkových předělávek s českými texty, které ve své době plnili zejména osvětovou funkci, kdy kapela naživo prezentovala posluchačům, co to vlastně ten punk je. Jde o převzaté skladby převážně kapely Dr. Feelgood, v menší míře The Stranglers, Generation X nebo The Wire, tedy kapel, které si dnes člověk moc s punkem nespojuje. Ale tyto kapely patří k "nulté" generaci punku, které staví ještě na zbytcích psychedelie a rock'n'rollu a provedení Extempore má takový lidový, hospodský, bezprostřední a živočišný feeling, na výsledné podobě se navíc podepisuje i použití saxofonu. Co se týká českých textů, tak v nich Chadima pokračuje v kritice měšťáků a jisté apatické otupělosti ve společnosti. Tyto punkové skladby celkem dobře sedí ke zbytku tvorby kapely a bez problému doplňují vlastní pořad "Zabíjačka" takže by se o ní dalo uvažovat jako o raně punkové a alternativní nahrávce :-)