STAV :
CD - VG
OBAL - VG+
Album Příběhy obsahuje 10 písní zpěváka Víta
Pecky, který je současně autorem všech textů a melodií. Kdyby se
jednalo o akustický (tedy folkový) projekt, mluvili bychom pravděpodobně o
písničkáři. Jenže na výsledné podobně nahrávky má velký podíl další člověk,
Slávek Šámal, který desku aranžoval a nahrál na ni kytaru a klávesy. Slávka
Šámala neznám, ale tipoval bych si, že se zhlédl v hudbě 80. let. Atmosféra
tehdejšího komerčního rocku totiž z alba silně sálá...
Demonahrávka (připravované album)
Rok plánovaného vydání: 2004
Žánr: rock
Celkový čas: 38:07
Album Příběhy obsahuje 10 písní zpěváka Víta Pecky, který je současně autorem všech textů a melodií. Kdyby se jednalo o akustický (tedy folkový) projekt, mluvili bychom pravděpodobně o písničkáři. Jenže na výsledné podobně nahrávky má velký podíl další člověk, Slávek Šámal, který desku aranžoval a nahrál na ni kytaru a klávesy. Slávka Šámala neznám, ale tipoval bych si, že se zhlédl v hudbě 80. let. Atmosféra tehdejšího komerčního rocku totiž z alba silně sálá.
Vít Pecka se na svém albu vlastně představuje ve dvou polohách. První je popová, středněproudá. Kříž s prvoplánově křesťanským textem je popový ploužák s jemnými automatickými bicími. Pro někoho možná kýč, pro druhého líbivá písnička, pro třetího neurážející záležitost, která jde jedním uchem tam a druhým ven. Podobný popík slyšíme například v Osudu nebo v závěrečné Zůstanu. V hudebním proudu v rádiu bych si asi žádné z těchto písní zvlášť nevšiml. Možná by mě jen negativně zaujaly zastaralé klávesové rejstříky, evokující už zmíněné 80. léta...
Druhou tvář Peckovy tvroby představují skladby vpravdě rockové. Jenže i rocková muzika je hodně široký pojem a v tomto případě jde opět o inspiraci 80. lety a tehdejší okleštěnou oficiální hard&heavy scénou. Typickou ukázkou je přearanžovaný klávesový hardrock Klam. Mnohem přirozeněji působí blues Skeleton, ve kterém přece jen převažuje "živá" kytara.
Netvrdím, že album jako celek je zastaralé a špatně zaranžované. Najdeme na něm i zajímavé momenty, například instrumentálku Namlouvání nebo vtipně zvolený latinský rytmus v úvodní Stařec a moře, jenže i ten je bohužel přebitý tuctovými klávesami.
Přemýšlím, co by se s Peckovými písněmi muselo stát, aby mě opravdu zaujaly. Zdá se mi (například v písni Kluk z Bizerty), že by mi zpěvákův výše položený hlas sedl v poloze country. V každém případě bych však většinu kláves i rádobyostrých kytar nahradil jednoduchými akustickými aranžemi (co třeba jen folkové úpravy?). Nebo klidně i rockovou sestavou, ale raději bez kláves. Možná by pak více vyniklo samotné sdělení, které by Pecka jako písničkář rád svým posluchačům předal. V současné podobě je totiž přehlušují umělé zvuky