Vladimír Veit patří spolu s Jaroslavem Hutkou k praotcům českého folku. Jejich společné začátky přinesly v sezóně 1967-1968 rané pokusy o české převody Dylana a Donovana, ale i první písně vlastní. Tehdy počala též jejich autorská spolupráce, která nebyla přerušena ani v dalších desetiletích, kdy každý z nich vystupoval sólově. Vladimír Veit se stal uznávaným autorem melodií na verše našich i světových básníků. Už pro své první album Texty zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, ale i Milana Kundery nebo Václava Havla. Později vydal také vlastní písně a připravil i komponovaná alba s poezií Jana Skácela, Vladimíra Hraběte nebo Françoise Villona. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se vrátí k písním, které napsali společně s Jaroslavem Hutkou, a připraví z nich nové autorské album. Vybral pro něj i známé písně z 60. a 70. let; některé z nich zazněly před desetiletími třeba i ojediněle, a mnohé z nich Veitův dávný jevištní partner dokonce již zapomněl. Tradičně střídmý a jemný projev Vladimíra Veita na této desce nápaditě dokresluje doprovod respektovaného, o generaci mladšího kytaristy Josefa Štěpánka.
1. Až se mé roky sesypou 2. Pramínek 3. Ovečka a vlk 4. Světlo a stín 5. Mrtvoly 6. Kdybych byla 7. Krysí revoluce 8. Přinuceni k návratu 9. Kopáč 10. Stmívání 11. Strážník 12. Hliněný hrnek 13. Odlesky luny Hudba: Vladimír Veit Texty: Jaroslav Hutka /1, 3-13/ a Zora Růžová /2/ Vladimír Veit: zpěv, kytara Josef Štěpánek: akustická a elektrická kytara